Ačkoli právě stojíte na kopečku s výhledem do okolí, místo v sobě skrývá dnes již neexistující důl Hlubina. Ten byl založen Janem hrabětem Larisch-Mönnich roku 1867, tehdy jako Hlavní důl, o čtyři roky později přejmenovaný na Hlubinu (Tiefbauschacht). Kopec Ptáčník (též Čechovice), na jehož svahu důl vznikl, je (podobně jako Kamienčok, který jste již navštívili) místem prvních nálezů uhlí na území Karviné v roce 1776.

V této lokalitě se dostane ke slovu hornický folklor. K jeho nejčastějším projevům patřily historky o znameních zvěstujících neštěstí (varovné sny, vnuknutí, nezvyklé úkazy) a historky, v nichž vystupují důlní duchové. Ti rovněž mohli horníky varovat před blížícím se nebezpečím nebo jim jinak pomáhat (například s rubáním uhlí). Jindy však horníky tito „dušani“ všelijak pronásledovali a ohrožovali, zvláště pak ty, kteří se rouhali či porušili určité tabu (například zákaz pískání na dole). Takto píše o důlních bytostech Karel Dvořáček ve folkloristické knize Stará píseň:

V šestnácté sloji na Hlubině se dnes netěží. Ani zaboha tam nikdo nepůjde, a kdyby i šel, tož uteče, než mine hodina. Straší tam. Napřed měli všichni pokoj, odnášel to pouze poslední, ten v kanále. Byl ustavičně umazaný. Házelo to s ním, po hubě ho bilo, obličej mu tam roztřískalo. Nejhůř byl postižen Babiš. 

Pak to šlo jako mor dopředu, ustavičně dopředu. Nikoho to neminulo, na nikoho nezapomnělo. Tu shora, tu zleva či zprava, jindy ze samé země. Ale vždycky se našel způsob, vždycky příležitost. Hlava rozbitá, palec uražený, ano i hrudník smáčknutý hůř nežli u tuberáka, tak to vypadalo. 

Směnmistr řádil jako posedlý, řval, hrozil, několik lidí propustil. Závodům moc záleželo právě na šestnácté sloji. Taková síla vrstvy, takové dobré uhlí, koksárna je potřebuje jako soli, ale chlapi že by nechtěli?

Zavolali inženýra. Inženýra na duchy! Přišel s kladívečkem, závodního přizval a ještě dva kolegy. Oklepali, posvítili si, nic nenašli. Ale sotva řekli, že je to dobré, džuch! padlo jim to právě do obličeje. Málem by byli propustili směnmistra, jenomže moc uší slyšelo, jak sami řekli, že to nic není. I uznali páni, že na duchy nestačí a zavřeli tu sloj. Nikdo tam nerobí.

(Karel Dvořáček: Stará píseň, Ostrava 1967, s. 131-132)