Zastavení poslední – hřbitov
Zastavení č. 9
Na konec dnešní výpravy jsem vás zavedla až tam, odkud nebývá návratu. Hřbitov jako poslední místo odpočinku člověka je klíčovým bodem v prostoru našich měst i vesnic. Jde o místo paměti. Karvinský hřbitov, který zůstal i přes zničení zbytku města zachován, tak nese památku na všechny, kteří v již neexistujícím městě žili. Domy zmizely, ale hroby ještě nějaký čas zůstanou… Hřbitov nese paměť osobní, ale také kolektivní, protože krom rodinných hrobů a hrobek na hřbitovech často najdeme i obecní památníky. Nejinak je tomu v Karviné. Je zde např. památník, respektive hrob sovětských válečných zajatců, kteří za druhé světové války pracovali v místních dolech, dále tu nalezneme památník dvanácti obětem důlní katastrofy na dole UNRRA v roce 1924, ale zejména památník obětem legendární důlní katastrofy v Karviné, která se odehrála, jak již víte, v roce 1894. 235 jmen tragicky zesnulých horníků je uvedeno na deskách balvanovitého podstavce, na němž se původně nacházel kříž. Jeho zbytky naleznete za pomníkem. Jednoho dne se do zdejší země propadne i jeho zbylá část.
Najdi: Vašim úkolem je projít hřbitov a najít právě památník obětem důlní katastrofy z roku 1894. Cestou si všímejte svého okolí, čím by bylo možné mrtvé horníky uctít – kamínky, květiny, kresbou, přáním… (prosím, neberte nic z ostatních hrobů!). Až památník naleznete, sedněte si na nedaleké schůdky a přečtěte si úryvek z prvního dílu trilogie Šikmý kostel, kde Karin Lednická zachytila pocity prostého mladíka, jehož osudem je strávit život v dole, někdy dlouhý, jindy krátký, ale vždycky těžký:
Snad i na smrtelné posteli se mu vybaví první den, kdy Karel poprvé sfáral. Mladý cyp, celý vyjevený z toho, že neví, co ho tam dole čeká. Pyšný, že vstupuje do mužského světa. A úplně odrovnaný, když pak šel po šichtě domů. Nohy i ruce se mu třásly vynaloženou námahou, i když samozřejmě dostal lehčí robotu. Však jak by ne – jeho čtrnáctileté tělo by nevydrželo ani půlku toho, co snese dospělý chlap. I přes všechny úlevy toho bylo na Karla moc. Domů se tehdy sotva doplahočil, málem ani při jídle neudržel lžíci. Byl v ďuře jednou a málem ho to odrovnalo. Svíral se mu žaludek při představě, že zítra tam půjde zas. A pak znovu a znovu. Celý život. Bůhví kolik roků. Jezusmarjá!
Uzavři svou cestu!
